Člověk, který si osvojí základy karate, disponuje většími bojovými schopnostmi, než běžný člověk. Studium karate by se nemělo nijak zvýrazňovat navenek. Lidé kteří se učí karate se na počátku chlubí: ,,Ano studuji karate”, ale za deset či patnáct let jsou již tiše. Pokud někdo z Vás opravdu studujete karate, neukazujte se ani o tom nehovořte, protože právě jen vy sami víte, co znamená zlepšovat kvalitu sebe sama. I bolest a námahu lze využít pozitivním způsobem. Idea trpění, odříkání až sebetrýznění je obsažena ve všech budó. Část těchto myšlenek je obsažena i v karatedó. Vždy se volí obtížnější cesta. Je to dobré pro vlastní disciplínu i trénink sebeovládání, neboť je důležité, aby cvičenci nezneužili svého umění v touze po moci ani nepropadli pýše. Není možné být karatistou bez notné dávky sebevýchovy. Necvičí-li karatista srdce a ducha, může se z něho stát surovec. Tímto uměním má lidem co nejvíce pomáhat ke zdravému životu a vnitřnímu štěstí, nikoli je mrzačit a přivádět zkázu. Pro začátečníka je obtížné překonat netrpělivost, protože chce být co nejdříve bojovníkem. Nelze přeskočit náročný trénink, který dává člověku poznání, které ho formuje duševně i morálně. Pokročilí nemají potřebu se předvádět ani si bojovou schopnost dokazovat. Zachovávají starou filozofii sebeobrany: nikdy neprovokovat ani nepovzbuzovat nikoho v nesoutěžním boji.