Etika

Člověk, který si osvojí základy karate, disponuje většími bojovými schopnostmi, než běžný člověk. Studium karate by se nemělo nijak zvýrazňovat navenek. Lidé kteří se učí karate se na počátku chlubí: ,,Ano studuji karate”, ale za deset či patnáct let jsou již tiše. Pokud někdo z Vás opravdu studujete karate, neukazujte se ani o tom nehovořte, protože právě jen vy sami víte, co znamená zlepšovat kvalitu sebe sama. I bolest a námahu lze využít pozitivním způsobem. Idea trpění, odříkání až sebetrýznění je obsažena ve všech budó. Část těchto myšlenek je obsažena i v karatedó. Vždy se volí obtížnější cesta. Je to dobré pro vlastní disciplínu i trénink sebeovládání, neboť je důležité, aby cvičenci nezneužili svého umění v touze po moci ani nepropadli pýše. Není možné být karatistou bez notné dávky sebevýchovy. Necvičí-li karatista srdce a ducha, může se z něho stát surovec. Tímto uměním má lidem co nejvíce pomáhat ke zdravému životu a vnitřnímu štěstí, nikoli je mrzačit a přivádět zkázu. Pro začátečníka je obtížné překonat netrpělivost, protože chce být co nejdříve bojovníkem. Nelze přeskočit náročný trénink, který dává člověku poznání, které ho formuje duševně i morálně. Pokročilí nemají potřebu se předvádět ani si bojovou schopnost dokazovat. Zachovávají starou filozofii sebeobrany: nikdy neprovokovat ani nepovzbuzovat nikoho v nesoutěžním boji.